Termické létání 1991 - 2009 videa a foto
Paragliding - termické létání na padákovém kluzáku ze syntetické zátěrované tkaniny, vznikl ve Francii na přelomu devadesátých let minulého století úpravou seskokového padáku. Za krátkou dobu dvou let v ČR existovalo minimálně 7 firem, které je šily, dodnes jsme dodavateli špičkových kluzáků, na nichž byla dobyta přední místa ve světových pohárech v paraglidingu, kolem 3/4 produkce vyvážíme do zahraničí včetně USA a Švýcarska. V roce 1992 jsem pracoval v Itálii a za vydělané peníze koupil na cestě přes Prahu svůj první neonově žlutý padákový kluzák u firmy Justra Stratos, můj zatím poslední byl výkonný tyrkysový Trans 27 firmy MAC - a na něm jsem i spadl v Julských Alpách v roce 2009.
Oblast Marmolada, It. - "... na videu je pěkně vidět a slyšet, jak je to se stoupáním a klesáním: variometr má vysoký zahušťující se pípavý tón při stoupání, hlubší bučení se ozývá při klesání. Sdružené přístroje mají většinou alespoň 3 výškoměry - 1 okamžitý, zobrazující momentální stoupání (u nás v metrech za sekundu), dva průměrovací, to znamená zobrazující stoupání či klesání za delší čas, třeba 20s, nebo minuty, či za celou dobu letu. GPS logger zaznamenává detailně vaši trasu, GPS vás případně navádí na přeletu žádoucím směrem a informuje vás o dokluzu. Předpisy pro létání ve vzduchu jsou přísnější než u auta a dá se říci, že jste také méně chráněni, zvláště vzlet a přistání jsou rizikovější. Fascinující je kontakt se vzduchem napřímo, letíte 40 - 60 km/h dopředu, turbulentní proudění vás vychyluje, stoupáte, vzápětí klesáte a vrchlík kluzáku nad vámi cestuje do vsech stran a vaším cílem je udržet jej nad sebou v žádoucím směru a poloze, abyste nevyklesali a přitom hledat stoupavé proudy, podle terénu, citu, v menší míře podle přístrojů. Vzduch je jako živý - a on je živý, je jako řídká voda, má své vzduchopády a gejzíry. V tomto případě mi 20 sekundové průměrovací vario ukazovalo stoupání 8 -11 m/s, to znamená, že v některých místech bylo stoupání až 12 i 13 m/s! Říkali jsme tomu bigbeat, v tento den, následující den po přechodu studené fronty, nelétal z místních téměř nikdo, jen my čtyři češi, kteří nevěděli přesně, jaké jsou tu podmínky - a byly opravdu silné, jsou to vysoké hory. Hodinu trvalo, než jsem ustředil jádro stoupání ve středu údolí (úplně jinde, než mi bylo doporučeno) a mohl pustit řízení do jedné ruky a druhou natáčet - přesto je vidět, jak bylo i nejklidnější místo neklidné - prostě vysoké hory. Nádherný zážitek sepětí se živlem nesmírné síly, jemuž odpovídají na lidské úrovni myšlenky - viz https://personalnibiodynamika.estranky.cz ..." MR
Mapa oblasti je zde:
Vyjeli jsme na divoko autem ve čtyřech mužích, spali venku ve spacích pytlech, řešil jsem intenzivně hroutící se 1. manželství. První dny jsme polétali v extrémních výškách nad 4km n.m v bezoblačné velmi silné termice( výškoměr v prvním letu ukazoval až 11m/s stoupání), toto video je z druhého dne ve výjimečně klidných podmínkách odpolední termiky. V této době jsem neřešil terapie, ale intenzivní vztahový kolaps, který mne k hloubkovému řešení donutil. Ukázalo se opět, že při vhodném přístupu je možné zužitkovat i katastrofický scénář, který došel naplnění o tři roky později v dubnu 2009, kdy jsem prožil klinickou smrt po pádu na glidu v krasové oblasti v Alpách. Byl to v mém životě druhý extrémně vypjatý moment, tentokrát fyzický. První, vnitřní, nastal v roce 1994.
"Paragliding v oblasti Marmolada - Sassolungo - Canazei. Další dny od počátečního divokého bigbítu byly komorní, startovali jsme z místa pod skalnatým vrcholem Col Rodella, na jehož vrcholu je restaurace, v pozadí je pěkně vidět "prsty" Sassolunga, k jehož úpatí bylo nutno vystoupat nad Col Rodella, přeskočit na předsvah a po úpatí se nad hlubokými roklemi doškrábat na morény pod stěnami - poté bylo možné létat těsně podél stěn pouze s několikametrovým odstupem od ucha glidu a nechat se v slabší a klidné termice vyzvedávat k vrcholu, který byl ale nyní zahalen do nízké oblačnosti - ta zamezila dalšímu stoupání nad něj, protože v mlze bez přístrojů je to jako ruská ruleta - nikdy byste nevěděli, na jakou stěnu se 40km/h naplácnete dříve - a to v obřích rozměrech úbočí. Na létání je v tento den jasně vidět, že brutální stoupavé výtahy přestaly a je klidno a je třeba pracovat na udržení se ve vzduchu, točit ploché zatáčky místo divoké snahy udržet vrchlík nad hlavou. Mraky zkrotily motor termických proudů - Slunce."
"Vozím se v nulách (bez velkého stoupání a klesání) po nastoupání ze startoviště Col Rodella a přeskakuji na Sassolungo a zpět, pohodové podvečerní létání v přitlumené termice."
Čas od času se cyklicky člověk vrací do minulosti, aby znovu analyzoval své pocity a myšlenky. Přestože od roku 2009 nelétám, 17 let souznění s větrným živlem a přírodou ve vás zanechá hluboké stopy. To, co zůstává nejsilnějším vjemem kupodivu nejsou ani tak zranění, která mohla stát život, nebo extrémní podmínky počasí. Je to paradoxně třeba několikerý zážitek z velmi klidného podvečerního létání v Beskydech na Ondřejníku, kde se vozíte úplně sami v hladkém laminárním proudění " s prstem v nose " a najednou při pohledu k obzoru zažijete splynutí se zapadajícím sluncem, vzduchem, vodou, stromy a půdou pod vámi a se svým srdcem, které ve vlnách rozpíná hruď. Pro tohle jsem létal já. Není to v létání, to vás jen jako jedna z možností vytrhne z všednosti a umožní vám cítit to, co je zarovnané v hromadě vašich průměrností. A ty většinou nejsme schopni vnímat a trpíme osamělostí uprostřed davu úžasných lidí. Našel jsem tyto chvíle ve svém životě i v jiných, mnohem civilnějších a prostších situacích. Veškerá meditace je hluchá, nezmění li k lepšímu váš život. O něj jde, cvičení je jen průprava pro život v přítomnosti.
