PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD

 Obrazy jsou uvedeny pro inspiraci a přeladění.

Ponechávám na Vás, zda je reálné, aby tyto struktury, často na ploše několika hektarů a v hůře přístupném terénu (vyskytují se na celém světě včetně ČR) a někdy vytvořené plasticky nepravidelně tak, že pohled na obrazec je dokonalý  z pozice nejpravděpodobnějšího pozorovatele a respektuje zvlnění terénu, aby je tedy vytvořil člověk se současným stupněm vědomí a schopnostmi. Již jen propočítání tvorby obrazce by bylo nesmírně komplikované a náročné na koordinaci, natož tvorba během několika minut až hodin , většinou v noci,  potmě a někdy za deště. Lidé by se často museli vznášet nad poli, protože ten, kdo tvoří, nezanechává v porostu viditelné stopy. Struktura stébel a stonků vykazuje znaky působení mikrovlnného záření, stébla jsou ohnutá specifickým způsobem a nebývají zlomená, což by se stalo v případě vyšlapáním. Struktury bývají pravidelné a geometricky  přesné. Ve středových i geometricky významných částech obrazců bývá zakotvena energie, kterou citliví lidé mohou pocítit na sobě.

Sám se na ně dívám jako na umělecké dílo, které mne inspiruje a převádí mé soustředění na úrovně, které bych často minul a děkuji za možnost žít v době, kdy se objevují a jsou sdíleny masově. Jak se zdá, vyskytují se totiž v historii lidí v různé intenzitě nepřetržitě, jen informační sdílení až v této době dosáhlo úrovně, kdy se informace šíří dostatečně rychle.

Možná jsme tímto způsobem pocitově a energeticky vedeni k rozvoji v oblastech, které jsou klíčové pro vyvážení vědomí lidstva tak, aby nedošlo k sebedestrukci civilizace. Možná nás lečí nebo ovlivňují jiným směrem. V každém případě vyvolávají pozdvižení a směrují pozornost od vypjaté lidské sebestřednosti k uvědomění si, že naše schopnosti jsou v mnoha ohledech omezené a snad se v problesknutí pochyb o směru civilizace uchytí i vědomí, že celý život je zázrak, který má křehkou stabilitu a to, že je udržován, není náhodné, ale cílené úsilí o vývoj vědomí.

Představme si jen, co by se stalo, kdyby spadl asteroid o velikosti fotbalového hřiště, což je kosmické smítko, kamkoli na Zemi: možná by byl ohrožen život v desetině světa.

Považme, zda když plánujeme svou budoucnost, svou práci, své dovolené, svatby a setkání nejdříve ve svém srdci, pak myšlenky zpracujeme v hlavě a vyšleme do světa, aby se materializovaly a ony se postupně vynoří ve hmotném světě, zda tedy podobné myšlenky, které nekontrolovaně a nevědomě produkujeme mimo tyto naše vědomé plány, nemohou rovněž způsobovat nevědomé nevyváženosti ve světě kolem nás, v našem vlastním světě.

 Vyvstává zde pak potřeba vědomého ovládnutí převahy nebo dokonce všech našich myšlenek, jejich správného směrování( rozum pod vládou našeho srdce a citu) a následné regenerace obrazu světa, s nímž v mnoha ohledech nejsme spokojeni.

Zdá se to složité? Rozum se brání. Existuje ale poloha, v níž dojde ke smíření rozumu s těmito vnitřními zákonitostmi, nemusíme vždy bojovat, můžeme i přijímat, měnit a odevzdávat. Milovat. To se nám jeví jako důstojný a stejně obtížný, ale vyzrálejší cíl. A kdo ví, jak to je? MR