Jdi na obsah Jdi na menu
 


Olomouc - kostel Sv.Michala

 

http://www.virtualtravel.cz/olomouc/kostel-sv-michala.html

http://www.svatymichal.cz/index.php/historie/kostel-sv-michala

AKTUÁLNÍ AKCE PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKY

Na nejvyšším skalnatém místě vnitřní části města Olomouce je postaven farní kostel sv. Michaela archanděla. Díky svému umístění tvoří jednu z nejvýraznějších dominant města a jeden z nejcharakterističtějších objektů městského panoramatu. Jeho dlouhá historie je spojena s dominikánským řádem.
Za vůbec první bezpečnou a nejstarší zprávu o existenci dominikánského konventu v Olomouci můžeme považovat list papeže Řehoře IV. Z roku 1234, určený převorovi a bratřím kazatelům v městě Olomouci. O tři roky později týž papež vyhlašuje odpustky každému, kdo po přijetí svátostí přispěje na výstavbu kostela a kláštera. Předpokládá se dokončení kostela v 60 letech 13. století. Současně s výstavbou kostela probíhalo budování definitivních objektů klášterních, zvláště kapitulní síně a dormitáře (společná ložnice mnichů).
Původní podobu ranně gotického konventního kostela. Sv. Michaela neznáme. Tento kostel postihlo na přelomu 14. a 15. století dvojí zničení. V roce 1398 při velkém požáru shořel údajně kostel i klášter. Následky ničivého požáru nebyly ještě ani odstraněny, když již v roce 1404 klášter znovu vyhořel. Četnými sbírkami, které organizovali dominikáni, dary a odkazy se podařilo napravit způsobené škody.
Z 80. let 15. století pochází masivní hranolová pozdně gotická věž po pravé straně západního průčelí. Její výstavba začala roku 1482 a měla funkci samostatně stojící zvonice.
Na místě tohoto kostela, značně poškozeného za švédských válek byl od roku 1676 budován nový kostel barokní. Autorem projektu byl Giovanni Pietro Tencalla, císařský architekt a inženýr ve Vídni. Tento známý architekt, původem z Bisanne v dnešním Švýcarsku, projektoval také přestavbu Kroměřížského zámku, přestavbu Klášterního Hradiska, poutní kostel sv. Anny ve Staré Vodě. Přestavba svatomichalského kostela v duchu ranného baroka se stala nejvýznamnější stavební akcí 2. poloviny 17. století v Olomouci.
Délka kostela je 59 m, šířka 20 m. Tři kopule zvěstují tajemství Nejsvětější Trojice. Celková výška střední kopule je 37 m, výška bočních kopulí je 28 m. Fresky v kopulích jsou od Matouše E. Pizka. Nad střední kopulí se vznáší osmiboká lucerna uprostřed s holubicí, znázorňující Ducha svatého. Pod ní jsou v osmi polích fresky znázorňující: Zvěstování Panny Marie, 
Klanění pastýřů Ježíškovi, Tři králové v Betlémě, Dvanáctiletý Ježíš v chrámě, Křest Pána Ježíše, Vzkříšení Ježíše a Kristus Král na trůnu (původní fresky od Ferdinanda Nabotha). Mezi okny východní stěny kopule se nachází trofejemi opatřený erb Jiřího Fuchse z Kautenberku - olomouckého pevnostního velitele, který v roce 1676 přispěl na výstavbu kostela.
Ve spodní části všech tří kopulí jsou rovněž freskové obrazy. Pod střední kopulí jsou znázorněni čtyři církevní učitelé, pod kopulí Boha Otce jsou archandělé - Rafael, Gabriel s Pannou Marií a Anděl Strážný. Pod kopulí Boha Syna čtyři evangelisté - Matouš, Marek, Lukáš, Jan.
Nad vstupním portálem je deska připomínající zásluhu olomouckého arcibiskupa Rudolfa Jana o úpravy exteriéru kostela v roce 1829. Letopočty 1707 a 1829 jsou vyjádřeny chronogramem. Při této úpravě byly do výklenků po stranách vchodu umístěny pískovcové sochy Spasitele a Panny Marie, které zhotovil olomoucký sochař Ondřej Zahner a byly původně umístěny na ohradní zdi hřbitova při kostele Panny Marie na Předhradí (dnešní náměstí Republiky).
Nový kostel vysvětil 9. května 1707 olomoucký světící biskup František Julius z Braidy. Zanedlouho po vysvěcení však došlo k opětovné zkáze a následným úpravám. 21. července 1709 v noci vypukl v Olomouci strašný požár, který během čtyř hodin obrátil v popel 349 domů, faru a kostel sv. Mořice, klášter a kostel dominikánů, i kostel sv. Kateřiny s klášterem dominikánek. Následné úpravy pokračovaly nejméně 20 let. V roce 1711 pořídili dominikáni novou kostelní dlažbu, načež následovalo zakoupení kostelních lavic a varhan. Z této doby pochází i oltář Matky Boží čenstochovské a sochy apoštolů na pilířích.
Hlavní oltář byl pořízen za převora Tomáše Pleinera roku 1730. Je ozdoben kopií obrazu sv. Michaela archanděla, jehož originál od Quida Reni je v kapucínském kostele v Římě. Po stranách jsou pozlacené sochy 4 západních církevních učitelů: sv. Ambrože, Augustina, Řehoře Velikého a Jeronýma. Na vrcholu socha Panny Marie Neposkvrněné z novější doby (1898).
Radost Panny MarieDvě sousoší - Radost a Bolest Panny Marie jsou z kararského mramoru a byla zhotovena v Mnichově roku 1904.
Chrámová loď je lemována čtyřmi bočními oltáři zasvěcenými: na severní straně sv. Janu Sarkandrovi a sv. Šebestiánovi, na jižní straně sv. Filoméně a P. Marii.
Na barokní kazatelně je sousoší Panny Marie, podávající růženec sv. Dominikovi.
Varhany pocházejí z roku 1706 od brněnského varhanáře Davida Siebera a jsou ozdobeny sochami od řezbáře Thomasbergera. Původně byly umístěny v kostele na Klášterním Hradisku. Po zrušení kláštera byly zakoupeny roku 1793 pro kostel sv. Michaela.
Ke kostelu byla roku 1380 přistavena v gotickém slohu kaple sv. Alexeje, zasvěcená původně Panně Marii. V letech 1470 - 1483 byla na jižní straně kostela přistavena křížová chodba v gotickém slohu. V křížové chodbě jsou umístěny čtyři oltáře, které sem byly přemístěny při poslední úpravě interiéru kostela v letech 1894 - 1898. Z tehdejší doby pochází obložení pilířů umělým mramorem a barevná okna.
Při severní zdi (od bývalé ZŠ) jsou postaveny barokní sochy, znázorňující tajemství bolestného růžence. Byly sem přemístěny z křížové cesty pod tabulovým vrchem (1904).
Josefínskými reformami byl dominikánský konvent v Olomouci 26. července 1784 zrušen. Týmž dekretem byl kostel sv. Michaela prohlášen za farní. Budovu dominikánského kláštera zaujal arcibiskupský kněžský seminář, část někdejšího kláštera připadla nově vytvořené faře.

AKTUÁLNÍ AKCE PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKY

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář